Advertise

středa 10. února 2016

Pevně mě držte, abych se nebála...




To byla moje první věta, když jsem vcházela do budovy onkologického ústavu v Brně. Celý týden jsem dělala hrdinku a nepociťovala žádný strach. Ale když trolejbus zastavil na zastávce Žlutý kopec a já z něj vystoupila, chtěla jsem najednou dát zpátečku a utéct. A odložit to. Odložit to na neurčito. Ale ucítila jsem pevný stisk ruky od mého přítele, který by mi tím jakoby říkal ,,Bejby tohle zvládneme".
Otočila jsem se a uviděla úsměv mé nejlepší kamarádky. Věděla jsem, že buď teď nebo nikdy. Právě v tento okamžik to musím zvládnout, protože mám kolem sebe ty nejlepší lidi jaké jsem si mohla přát. Tak jsem se také usmála, také stiskla ruku a udělala jsem těch pár kroků směrem ke vchodu. Hned u vchodu čekala na vrátnici milá slečna, která mi vysvětlila kam mám jít a co si mám nachystat. 


Trochu mě uklidnil vzhled nemocnice, který spíše připomínal nákupní centrum než onkologický ústav. V momentě, kdy jsem procházela hlavní halou, jakoby se čas zpomalil.  Viděla jsem hodně nemocných lidí, hodně nemocných dětí. Nálada opět šla dolů a já chtěla zase dát zpátečku. Když jsem musela sestřičce třikrát opakovat můj věk aby se ujistila že mi je opravdu 17 a jsem opravdu tak mladá, oznámila mi, že mi nemůžou udělat určité vyšetření kvůli mému věku. V obavách co se mnou bude a vyšilujícím telefonem neustále zvonícím v mé kapse díky mým rodinným příslušníkům jsem nakonec dostala svůj čárový kód a odkráčela před ambulanci číslo 7. Po hodině vyšla sestra s už známým výrazem v obličeji díky mému věku. Opět jsem musela to číslo opakovat asi 5x aby mi řekla, že jsem pořád stále mladá na tohle vyšetření. Předala mi papíry pro dětskou onkologickou nemocnici a řekla, že drží palce. Mé obavy byly naprosto zbytečné ale zároveň je to ještě horší, protože mě čeká další týden neustálého přemítání v hlavě, zda tuto nemoc mám či ne.



11 komentářů:

  1. myslím na teba, hlavu hore. Dopadne to tak ako to má dopadnúť a verím že najlepšie ako sa dá:)

    OdpovědětVymazat
  2. Dúfam, že všetko dobre dopadne :* :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju mockrát :) po dalším vyšetření bude zase článek pro holky které to třeba čeká tak ať ví jal to probíhá :)

      Vymazat
  3. Bože...Doufám, že jsi v pořádku. Ať to dopadne jakkoliv, buď silná. Co se má stát, to se stane. A doufám, že tobě se stane jen to nejlepší. :/ :)
    Catherine Ribbon

    OdpovědětVymazat
  4. Držím palce, určitě to bude dobrý! Hlavně pak co nejdřív hlas výsledky..

    OdpovědětVymazat
  5. Držím palce moc taky jsem nemocná sice ne ongologicky, ale vìm co to je za trápení a chození po doktorech nemocnicich a vyšetření. Drž se to dáš a boj Vyhraješ :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za všechny komentáře.